Obezita je v definicích popsána jako nadměrné hromadění energetických zásob v podobě tělesného tuku. Vzniká nejčastěji příčinou velkého energetického příjmu, a naopak nízkou pohybovou aktivitou. Knihy, které se zabývají obezitou jsou nabité informacemi, co to obezita je, jaké jsou její příčiny, a nabízejí nám hned několik řešení, jak na obezitu vyzrát. Málokdo se ale u obezity ptá na důvod proč. Proč jsme obézní?
Nejčastěji Vás napadnou ty nejjednodušší odpovědi, které vaše hlava vyplodí – „Moc jím“ nebo „Málo se hýbu“. Někdy ale může přijít odpověď typu: „Jsem nešťastná, trápím se mnohými okolnostmi a situacemi kolem mě, které ani neovlivním a k tomu všemu jsem i unavená. Bohužel moje hmotnost neustále stoupá.“
Těchto vět mi začalo v nutriční poradně přibývat. Tito lidé hledají mou pomoc, a rovnice „moc jíte a málo se hýbete“, mi nepřipadala pro klienty a ani pro mě vůbec uspokojivá. A tak jsem se snažila vydat na cestu, abych získala odpověď. A tady je!
Naší osobnost si lze představit jako jakousi cibuli, která má své schránky – tělesnou (náš organismus), psychickou (mysl) a duševní (osobní duše). Mezi duší-myslí-tělem dochází k neustálé komunikaci a tyto složky se jednotlivě prolínají a ovlivňují. To jak naše duše a poté mysl hodnotí prožité okamžiky, situace, osoby kolem nás, má vliv na kvalitu našeho zdraví, které má na starost naše tělesná schránka.
Naše vědomí a podvědomí, emoční nastavení neustále zpracovávají informace, které pokud jsou negativní, uložíme si je do hloubky našeho bytí a tato emoční zátěž se poté projeví navenek uloženým tukem. Takový typ tuku se nazývá tuk emoční. Ten se ukládá v důsledku našich životních traumat, bolestí či nezpracovaných situací v našem životě. Nezpracované emoce v těchto obdobích si vtiskneme do těla formou tuku, který slouží jako ochranný štít, který má tělo chránit. Důvodů proč si emoční tuk ukládáme může být několik, nejčastější oblastí je ale láska, která nám chybí nebo chyběla během našeho života.
Obezita je tedy jakási forma obrany, odráží lidskou neschopnost řešit klidně a vědomě správnosti svého konání a nashromážděné problémy, do nichž se dotyčný vlastní chybou či cestou osudu dostal. Obézní člověk neustále utíká – utíká od svých trápení do světa dobrého jídla, plných talířů a najednou přestává vnímat, kolik, co a proč jí. Potřebuje „jídlem“ pohladit, potěšit, rozmělnit těžkosti života – tedy doplnit lásku.
Zajímavé je, že jídlo má zvláštní utěšující funkci již od našeho narození. Jakmile kojenec pláče, matka ho jde nakojit. Když si dítě rozbije koleno, běžíme pro dobrotu, ať to tak nebolí. Má-li někdo narozeniny, přineseme jako projev úcty jídlo. Učíme se na zkoušku a stresu se zbavujeme jídlem. Chceme se sejít s přáteli a hned vymýšlíme, kam jít na jídlo. S jídlem se zvyšuje naše spokojenost a pozitivní naladění, projevujeme jím náklonost a péči nejen k sobě, ale i k druhým.
Chcete-li zredukovat přebytečné kilogramy, nebojujte s nimi. Přehnanou touhou zhubnout a všemožnými dietami ztrácíme psychickou pohodu a poté přibíráme na váze. I výčitkami „jsem tlustá“ působíme negativně na naši mysl a tělo se brání dalším přírůstkem hmotnosti. Nejdřív totiž musíte zvládnout sami sebe. Dopřát svému tělu pokoj a milovat ho i se svými nedostatky. Měli bychom se naučit milovat svět takový, jaký je, víc chápat smysl životních zkoušek a věřit v lepší zítřky. Když tento úkol zvládneme, dojdeme i k omezení přijatého jídla, k větší chuti se hýbat a tím odložíme přebytečná kila, která nepotřebujeme.
Pro úspěšné hubnutí je tedy nejdůležitější rozklíčovat sám sebe a věci, situace a osoby, které ve mně vyvolají různou smršť emocí. Důležité je pochopení jádra problému a následné odpuštění sám sobě i ostatním.
Pokud byste si článek přečetli a říkáte si to je ono, to je můj problém a chcete na sobě začít pracovat, tak Vás velmi ráda přivítám na konzultacích psychokoučinku a začneme společně problémy řešit, abyste byli ve svém těle a sami se sebou v souladu a spokojení.
Mgr. Zuzana Arnoštová, nutriční specialistka
